Huť založil Edmund Kadlík – sklářský mistr, který do Orlických hor přišel ze sklárny Marienwald na Posekanci u Chrudimi. V Orlických horách začal nejdříve jako nájemce Annenské huti u Luisina údolí. Odtud přesídlil do Deštného - Zákoutí, kde v červenci roku 1873 začal stavět Karolininu huť.

Spolu s Edmundem Kadlíkem zdejšími sklárnami prošel i jeho bratr Jan.
Huť v Zákoutí si Jan od svého bratra pronajal a pojmenoval ji podle své manželky – Karoliny.

Měl velký podnikatelský úspěch. Karolinina hut' vyráběla rozličné sklářské zboží: bohatě zdobené vázy, rozmanité druhy sklenic, džbánů a lahví, skleněné šperky aj. Dříví brala hut' z lesa později nazvaného "Gloshettapusch", který patřil k selskému statku čp. 84, a z vrchnostenských lesů z revíru Luisienthal. U myslivny v Luisině Údolí bylo skladiště dřeva, které bylo v zimě sváženo do Zákoutí. Sklářské výrobky, které vyráběli většinou čeští dělníci, byly prodávány do Prahy i jinam.
Sklárnu vlastnil Edmund Kadlík až do roku 1901, kdy ji prodal. Dalším vlastníkem se stal majitel solnického panství Wilhelm svobodný pán z Königswarter. Ten ji vlastnil do roku 1903, kdy ji prodal Bohumilu Královi. Další prodej huť čekal v roce 1907, kdy ji kupuje Max John.
Roku 1908 vyhořela, byla opět uvedena do provozu.
V únoru – přesně 26. února – 1910 probíhá na Karolinině huti poslední tavba skla. Huť je pak pro finanční potíže, způsobené stoupajícími výrobními náklady a urputnější konkurencí, 29. 10. 1910 poslána do konkurzu. V listopadu téhož roku je prodána Josefu Hübnerovi. Tak zanikla poslední sklářská hut' v Orlických horách...
Od něj objekty hutě i s pozemky kupuje v roce 1919 August Dörner, který v roce 1924 přenáší vlastnická práva, v té době již bývalé huti, na Severina Dörnera. Ten nemovitosti a pozemky vlastní až do roku 1948.
Karolinina huť fungovala tedy jako sklárna plných 37 let a s její poslední tavbou skla prakticky končí výroba skla v Orlických horách.
V její historii se střídala období rozmachů i stagnací. Podle nalézaných střepů musel být její výrobní artikl poměrně široký. Huť své výrobky prodávala i do zahraničí. Velmi často je zmiňována její na tehdejší dobu velká zakázka z Londýna (rok 1889) a objednávky sklářských výrobků z Ameriky a Orientu.

Po I. ani po II. světové válce nebyla již sklářská výroba v Orlických horách – nepočítáme-li současnou výrobu vánočních ozdob – obnovena. Úkol šířit slávu českého skla přejala jiná centra, ležící mimo region Orlických hor.

Část objektů bývalé sklárny v Deštném – Zákoutí je zbourána. Stojí zde již jen pila, bývalý sklad skla (dnes Chata Domov- Koliba) a dům majitele sklárny (penzion Květa).