Musel to být vodník, ten malý mužíček s dlouhou bradkou, cípatou čepicí a lněnou košilí, který strašil na dolním rybníku při hamerském dvoru. Přicházel každý večer, vyjímaje Walburginu noc, do sousedního domu a tam přenocoval. Obyvatelé ho nikdy neviděli, jen ho slyšeli každé ráno a každý večer chodit po schodech na půdu. Však také byly pak mokré. O tomto vodníkovi se ještě dnes vypráví, že věšel na keře červené pentle, aby jimi přilákal děti. Ty zvědavé pak zatáhl do vody.