Mé jméno je Veronika a Orlické hory jako místo svého bydliště považuji za nejkrásnější na světě. Proto jsem se rozhodla vytvořit o nich web, který Vám, doufám, bude poučením i inspirací pro případnou návštěvu našich nádherných hor. Mé ICQ: 447-588-336.
Autorka stránek

Autorka stránek

Velká Deštná

Velká Deštná

Pěčín a jeho nejbližší okolí vyniká přírodními krásami, vlastními jen orlickému podhoří. Slovy učitele Krčmáře :
"...Jsou zde Orlické hory v malém vydání. Naše údolí, vrchy, stráně, lesní zákoutí a skalnaté srázy působí prostým kouzlem své poesie a přece jsou tak milé, útulné a vznešené ve své prostotě.
Táhlý, mírně zvlněný a poměrně stejně vysoký hřbet pohraničních hor pokrytý smrkovým hvozdem zvedá se v bezprostřední blízkosti Pěčína. Zabíhá nižšími, z části v pole zdělanými rozsochami k jihu a jihovýchodu tvoře tak četná zákoutí a úžlabiny, jimiž se šumotem ženou se proudy horských bystřin. Do zpěněných jejich vln spadají omšené skalky i strmé stěny a mezi lesy rozhozeny jsou pohorské dědiny bělající se svými zdmi a štíty v zeleni smrků a bučin.
Okénka chatek do dálky září ohněm odrážejícího se slunka, a osamělé, štíhlé kostelní vížky jakoby kynuly na pozdrav poutníku ubírajícímu se do lesnatých výšin, kde králem pěvcem je drozd, vršák a kos.
Horní část Pěčína s domky stupňovitě rozhozenými a bělavými štíty se pyšnícími, v plném kouzlu objeví se pozorovateli od lípy, rostoucí poblíž č. 200. při staré cestě slatinské. O něco níže s téže cesty pokocháš se pohledem na dolní část s hlubokým, jakoby uzavřeným údolím, po jehož bocích hadovitě se vine silnice k nedalekému Přímu.
tatečky tyčí se jako tvrze na kopcích, drobné domky choulí se na dně údolí a mezi nimi všude plno zeleně bříz, jasanů, olší a javorů.
Na střední část obce se školou a kostelem je krásný pohled od č. 202., ležícím při silnici slatinské neb od Okresní skály. Celkový pohled zjeví se v plné kráse buď od č. 167., kde silnice přímská dostupuje nejvyššího bodu neb opět s opačné strany od č. 156. neb 75.
Se silnice u č. 15. očaruje Tě skvostné panoráma: Hluboké lesnaté údolí potoka a řeky Zdobnice; slatinský kostel s pozadím mohutného Chlumu nad Něm. Rybnou.
Jinak téměř každé návrší potěší oko pozorovatele krásnou scenerií a malebným skupením, takže pravdu měl Mistr Trampota, když řekl, že Pěčín možno malovat nesčetněkráte, vždy s různých stanovišť a vždy bude krásný ! To také vábí sem turisty i letní hosty, trampy i studentské kolonie z blízka í dáli. Naše jásající lesy, šumné bystřiny, překrásné výhledy, čistý, ozonem nasycený horský vzduch, zářívá slunce jsou jim milou náhradou za umořující hluk a fádní život měst..."
Tak tedy viděl Pěčín za svého života obecní kronikář, pan učitel Krčmář a tak jej i popsal ve svém vlastivědném popisu "Obec Pěčín v Orlických horách". Na dalších stránkách budete mít možnost mu uvěřit..

Obec Pěčín leží ve východních Čechách, kraji Královéhradeckém, v Podorlické pahorkatině, mezi Rychnovem nad Kněžnou a Rokytnicí v Orlických horách, v nadmořské výšce 500-560 m n.m.
Většina domků se rozkládá v údolí Pěčínského potoka, směrem po úbočích údolí se výstavba rozvolňuje do samot. Přímo v obci se stýkají hranice CHOPAV Orlické hory - Žamberk, Králíky - Východočeská křída. A jak popsal polohu obce náš známý, pan učitel Krčmář?

Nejzápadnějším místem je louka za mlýnem Zdobnice řečeným, 16° 23' 6" východně od Greenvíche, nejvýchodnějším Fořtova louka v Suché, 16° 28', nejjižnějším bod na Královské cestě poblíž myslivny v Suché, kde stýkají se hranice Pěčína, Kameničné a Slatiny, 50° 8' 2" sev. šířky a nejsevernějším ohyb Říčky nedaleko dolního mlýna v Hamernici, 50° l0' 46" severní šířky.
ěčín sousedí na SV s městem Rokytnicí, na V s Rokytnicí Dolní a s Kunvaldem, na J s Kameničnou a se Slatinou, na Z s Javornicí - Přímem a s Bělou, na S s Nebeskou Rybnou (Popelov, Hamernice). Hranice běží od řeky Ríčky v Hamernici podél vozové cesty a silnice rybensko-rokytnické k hostinci "Na špici" a k městskému hřbitovu rokytnickému, podél vozové cesty k potoku u Suché, přes Pláň vedle panského lesa opět k potoku a po něm až pod Fořtovu louku. Odtud lesem ke Královské cestě; po ní k polím nazvaným Konventy, okrajem slatinského lesa k Trejtnarově skalce a poblíž Borovinky přes t. zv. Rajčůru až nad silnící slatinskou. U Borečků zabíhá hluboce do katastru slatinského až k lesu Ovčáru, pak jde vedle lesa k Velké Obci, přes trať k Obecnímu potoku a po něm k řece Zdobnici. Hranice jde dále středem řeky ke Plačtivé skále, pak po Říčce k Hamernicí a k vozové cestě nad Divíškovým mlýnem, za posledním pěčínským lesíkem.

Pěčínská návrší jsou většinou velmi mírná, nezalesněná, pokrytá pastvinami a poli. Špičatějším kopcem je pouze Homole (653 m n. m.) a proti ní k jihu pláň s trigonometrickým bodem (544 m.), která se směrem ke vsi a k potoku příkře svažuje. Její části, rovině nad slatinskými Borky, se říká Rajčůra (z něm. Reitschule). Zde konávala rakouská jízda při střežení hranic r. 1866 cvičení a po celé Pláni byla umístěna děla rakouského vojenského sboru. Lesy se nalézají převážně na svazích podél potoků, u řeky Zdobnice a Říčky, převládá v nich většinou smrk.

Nedaleko silnice k Rokytnici se nalézá lom, který byl zakoupen okresní správou již v r. 1878. a kde byla před několika lety ukončena těžba kamene na štěrk.

Středem obce od východu k západu teče potok, zvaný též červený, jehož svahy ve střední a dolní části vesnice se vyznačují značnou příkrostí i romantikou. Pěčínský potok vzniká z několika praménků u č. 68., zesiluje se četnými potůčky a bystřinami a v dolní části obce se již podobá větší říčce. Jeho soutok s řekou Zdobnicí pod Panskou strání je nejnižším místem v Pěčíně (asi 410 m n. m.). Meandr potoka je vyplněn společenstvím vrbových a místy i smrkových olšin a zachovala se v něm i zajímavá květena - bledule jarní, růže převislá, kuklík potoční, svízel bahenní, vrba rozmarýnolistá či např. čertkus luční. Ve vlhkomilných lokalitách Pěčína se zachovaly též některé ohrožené druhy, jako úpolín evropský či prvosenka vyšší.

Podrobný přehled o místní flóře a fauně podá zájemcům též "Generel místních územních systémů ekologické stability", uložený na obecním úřadě.

Výšina poblíž Suché, kde se říká v Polsku, je prameništěm dalšího potoka. Vzniká u č. 171. "na rybníku", v bažinaté louce, kde dříve býval větší rybník. Odtud spěje do úžlabiny mezi lesem a silnící, protéká Kameničnou a vlévá se v Helvíkovicích do Divoké Orlice. Naše potoky vyvěrají z bažinatých luk a mají tok poměrně krátký a prudký. Zvláště u řeky Zdobnice a Říčky se ženou po příkrých svazích těsnými úžlabinami do údolí, která pak za jarního tání nebo za letních bouří nezřídka zaplavují hlínou, štěrkem i kamením. Za starších dob byla na katastru pěčínském i hojnost rybníků, ty však byly během času vypuštěny a proměněny na louky. Stopy po nich (hráze) jsou dosud zachovány na př. v Polsku, u želez. zastávky, na louce u Hamernice, u Rokytnice, v horní části obce aj.

U silnice mezi Rokytnicí a Pěčínem nalezneme rašelinnou louku s poměrně častým výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin: vrba rozmarýnolistá, ostřice blešní a Davallova, vachta trojlistá, prstnatec májový a další. Pozor, můžete si prohlédnout, ale netrhat, aby i naši potomci se měli na co dívat.

Významná část pěčínské přírody spadá do CHKO Orlické hory, kde ještě přežívají některé druhy chráněných rostlin a živočichů. Z ryb, obojživelníků a plazů jmenujme alespoň některé - čolek velký, horský i obecný, mlok skvrnitý, střevle potoční, vranka obecná, zmije obecná, ještěrka živorodá. Hnízdí u nás např. čáp černý, krahujec obecný, žluna zelená, skorec vodní či jestřáb lesní. Ze vzácnějších druhů savců se vyskytují rejsek vodní a černý, netopýr velký a ušatý, plch velký atd.

Stav krajiny a kostra ekologické stability:

Původní květena řešeného území, tak, jak vypadala před osídlením člověkem, byla výsledkem čtvrtohorního vývoje po poslední době ledové, jehož výsledkem byla lesní společenstva, tvořená převážně svazem květnatých bučin (Eu-Fagion) s převládajícím zastoupením buku lesního s klenem, lípou, jedlí, smrkem i dubem a dalšími dřevinami.

Počátky zásadních proměn krajiny důsledkem osídlení lze položit do 13. století, do doby osídlení velké přemyslovské kolonizace za vlády krále Přemysla Otakara II. Tehdy došlo k postupnému smýcení původních porostů, včetně hřebenových partií Orlických hor a následné kultivaci krajiny pro zemědělské hospodaření na polích, lukách a pastvištích i k postupné výstavbě sídel.

Důsledkem těchto změn došlo k celkové xerotermizaci krajiny a otevřené formace vytvořily podmínky pro osídlení krajiny řadou nových druhů, které vytvořily nová, náhradní, společenstva lesních lemů, květnatých luk, pasek apod.

Při šetrném, maloplošném hospodaření získala krajina na rozmanitosti, dosáhla vysokých estetických hodnot, na hranici udržení křehké stability.

Lesnatost byla tehdy poměrně malá a pozdější rozvoj lesů byl již prováděn s ohledem na rentabilitu dřevní výtěžnosti. Průvodní snahou vlastníků lesa (v minulosti a bohužel i v současné době) bylo zajištění maximální produkce dřevní hmoty, bez ohledu na ostatní funkce lesa a stanovištní poměry. Byly vysazovány dřeviny méně náročné na výchovu, avšak ekonomicky rentabilní. Touto dřevinou se stal smrk, který byl od 18. století vysazován v nížinách i pahorkatinách bez ohledu na původ semene a ekotyp. Vznikly tak smrkové monokultury. Původní dřevinná skladba se dochovala pouze v omezeném rozsahu, zpravidla v obtížněji přístupných lokalitách.

Výše zmíněná rozmanitost a křehká rovnováha krajiny byla poškozena a do značné míry setřena procesem intenzifikace zemědělství, který proběhl v druhé polovině 20. století. ...

Podrobný přehled o ekologii místní krajiny podá zájemcům též "Generel místních územních systémů ekologické stability", uložený na obecním úřadě.

Líbí se Vám tyto stránky? (Oznámkujte je jako ve škole)

1 (39 | 40%)
2 (21 | 21%)
3 (14 | 14%)
4 (9 | 9%)
5 (16 | 16%)

Jaké je Vaše oblíbené lyžařské středisko v Orlických horách?

Orlické Záhoří (14 | 6%)
Nový Hrádek (15 | 7%)
Kamenec (11 | 5%)
Dobřany (12 | 5%)
České Petrovice (11 | 5%)
Čenkovice (12 | 5%)
Sedloňov (19 | 9%)
Zdobnice (17 | 8%)

Které roční období máte v Orlických horách nejraději?

Jaro (13 | 16%)
Léto (37 | 46%)
Podzim (16 | 20%)
Zima (15 | 18%)

Jak často navštěvujete Orlické hory?

1x - 2x ročně (11 | 16%)
3x - 4x ročně (6 | 8%)
5x - 6x ročně (6 | 8%)
7x - 8x ročně (2 | 3%)
9x - 10x ročně (3 | 4%)
Víckrát (11 | 16%)
Vůbec (6 | 8%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one