Mé jméno je Veronika a Orlické hory jako místo svého bydliště považuji za nejkrásnější na světě. Proto jsem se rozhodla vytvořit o nich web, který Vám, doufám, bude poučením i inspirací pro případnou návštěvu našich nádherných hor. Mé ICQ: 447-588-336.
Autorka stránek

Autorka stránek

Velká Deštná

Velká Deštná

Z HISTORIE OBCE PASTVINY

Slova kronikáře Josefa Páchy (rok 1978):
Již téměř 40 let minulo od té doby, co voda Divoké Orlice naplnila nádrž přehrady, ale mně připadá, jako by to bylo teprve včera. Vidím stále před sebou to údolí s chalupami rozhozenými po stráni mnohde zimomřivě přitisknutými k sobě a ke břehu nebo ojediněle stojící, nízké, ale do široka rozložené, naši školu do čtverce stavěnou, se špičatou střechou a s okny dívajícími se na všechny strany, železný most rozkročený přes řeku a namířený rovnou k hasičské zbrojnici a ke kříži, nověji postavené obchody, zájezdní hospodu u Wagnerů i rozsáhlé budovy Vašíčkova mlýna. a všechno to jakoby protkané úzkou silnicí, křivolakými cestami, nespočetnými stezkami a stezičkami a napříč po celé délce klikatící se modravou stuhou řeky, olemovanou vrbovím a olšemi.
Byla krásná ta naše řeka. Na slunci měla lesk jasného stříbra a ve stínu měnila barvu brčálově zelenou na temně modrou a tak čistá, že se v ní celé okolí zhlíželo jak v zrcadle. Přiběhla od Klášterce, na pohled mírná a tichá, ale sotva se spojila s rozpustilou "Bublačkou" začali s ní čerti šít. Hned pod Frankovými začala skákat přes kameny, obtékajíc velikým obloukem "Stavákovu olšinu", podplula pod úzkou lávku, zrobenou ze dvou mostin a opatřenou mádlem a spěchala dál, aby o trochu níže u splavu pod cihelnou se rozdělila na dva proudy. Jeden rozveselený skokem ze splavu oběhl "Vejdovu stráň" a druhý vběhl povinně do mlýnské strouhy, aby zatočil ohromným dřevěným kolem Vašíčkova mlýna. Pod Dolečkovými se oba proudy zase spojily a spokojeně bublající řeka pospíchala dál. Po levé straně minula Jírovu chaloupku přitisknutou ke stráni, nověji postavený obchod u Hovadů, výměnek a hospodu u Wágnerů. Mezi křížem a Mlynářovými přibrala sestersky malý potůček pospíchající údolím pod "Vyšehradem", políbila pilíře železného mostu a po pravé straně opláchla úbočí louky zvané "Krbelec", svažující se od kovárny až k řece. Zleva pohlédla na sluneční hodiny, umístěné na přední straně školy a na několik těsně k sobě přistavených chalup v místě zvaném "Na obci". U krajkářské školy zahnula trochu doprava, aby na louce pod "Augustýnovými" a "Rychtářovými" přibrala k sobě potok z "Mlejnice", přiběhlý až někde od Vítanova a malý bublající potok z "Korejtek". Z pravé strany prosvítaly skrze stráň porostlou olšemi obrysy chalup u Tesařů, Jirešů, Poláčků, Žabků a Kopecků a trochu doleji ji přivítaly chalupy u Páchů, Dolečků, Venclů a Rousů, seřazené při cestě pod "Kamenčákovými". U Malových z kanálu pod cestou k ní přiskočil potok "Báborka" pramenící až někde pod "Heleňákovými" podplula úzkou, při přechodu se chvějící "Bábinu lajc", přivázanou na řetěze, zatočila se jako baletka ve víru pod skalou, nechávaje za sebou po levé straně chalupu u Mlynářů a u Sokolů a tlačila se co nejúžeji k Luxově stráni tak, jakoby z obavy nebo ze studu, vyhnout se chtěla chalupě u Nekovářů, kam se někdy při velkých povodních podívala až do světnice.
Pod "Obžárem" u Vašíčkových ztáčela se velikým obloukem kolem "Kuchařovy olšiny" doprava a šplouchala hlasitě o balvany, ohlašujíc tak svůj příchod u Hrabařů, neboť věděla, že občas si přiběhnou nabrat čerstvé vody. Shora stráně se na ní dívaly chalupy " Na podměstí", přes louku zvanou "Obecnicí" a doprovázely ji pohledem, jak ubíhá kolem skály "Matějky", špalírem olší do míst "V zátiší", nejhezčího to koutu z celých Pastvin. Po pravé straně s jednopatrovou hospodou a obchodem u Frimlů, za ní krčící se malou kovárnou u Trojanů a chaloupkou u Štěpánů. Od "Pustiny" přitékal hlubokým úžlabím k řece potok s pitnou vodou. Na druhé straně v husté spleti plotů, jako tři mouchy zachycené v síti pavouka, stály poslední tři pastvinské chalupy u Vodičků, Mikulů a Kuchařů. Obě strany spojovala široká lávka pro pěší a vedle přes řeku mělký brod pro povozy. Celou tuto kotlinu uzavíral z obou stran smíšený porost lesa. Nežli se řeka vzdálila, odložila na místě sem tam porostlém vrbami všechen písek a oblázky, které cestou nabrala, proplula blízkou "Kuchařovou tůní", pootočila se trochu zpět jakoby se chtěla ještě ohlédnout na krásné to údolí, které právě opouštěla, přibrala vodu ze Studeneckého potoka a potom již viděla kolem sebe jenom luka a lesy z obojí strany. Z pravé "Vejronskou stráň" s krkolomnou stezkou při okraji skály a z levé "Novotnovu stráň" se skálou zvanou "Hastrmanice". Netušila, že o něco níže na hranici obce Nekoř, v soutězce vysokých žlutých skal bude někdy spoutána mohutnou hrází z dioritového kamene, aby bylo využito její síly a učiněna přítrž všem škodám, které tropívala zvláště z jara, v době tání, kdy kalná voda z hor přinášela s sebou uvolněné kusy ledu, tu nestačilo koryto, které si sama vyhloubila, rozlévala se do šíře a vzdouvala do výše a brala vše na co dosáhla a co se dalo. Tuto dobu lidé bydlící v chalupách u vody nespali. Napolo ustrojeni bděli při rozžatých petrolejovkách, obávajíce se toho nejhoršího. a když voda opadla, ležely dlouho na přilehlých lukách v záplavě smetí a všelijakého nánosu veliké kvádry ledu, než si teplé jarní sluníčko s nimi poradilo.
Ale my starší, kteří jsme se ještě jako děti v krátkých košilkách brodily a koupaly v její vodě, na ni nikdy nezapomeneme, snad proto, že ve všech těch vzpomínkách je zakleto nenávratně i kus našeho mládí a bezstarostného dětství.
Dne 13. června 1932 byl za přítomnosti pana ministra veřejných prací Ing. Dostálka a dalších účastníků položen základní kámen ke stavbě viaduktu přes údolí řeky Divoké Orlice v Pastvinách, jako první krok k uskutečnění stavby projektované údolní přehrady. Tímto dnem se uzavírají osudy prosté horské obce a nastává nové období v její historii.
Po uložení základního kamene byla ihned zahájena stavba viaduktu firmou J. Velflík Praha. Do písčitého dna řeky a luk byly zatlučeny piloty a po složité stavbě dřevěné kostry, na kterou bylo spotřebováno 1500 m3různého řeziva a prken, bylo betonováno. V létě roku 1934 byla tato stavba skončena a po předchozích zkouškách byla dána do provozu dne 23.července 1936. Vyžádala si nákladu 2.000.000,-- Kč. Zároveň byly postaveny části silnic, které na viadukt navazují.
V roce 1935 a 1936 se stavěly silnice ze středu obce (křižovatky) přes příští staveniště Nových Pastvin až do Klášterce - Lhotky, kde navazovaly na silnici starou. Nad potok Bublačku byl přenesen železný most, spojující od roku 1905 silnici Pastviny - Nekoř, místo dřívějšího mostu dřevěného. Zároveň s touto stavbou začali předběžné práce na staveništi hráze údolní přehrady. Po odkrývce země byly do méně tvrdých hornin dávány betonové injekce. Nad bývalým splavem Vašíčkova mlýna byl na pozemku Josefa Pšondra - "Staváka" otevřen lom na stavební kámen diorit, odkud byl polní dráhou dopravován k hrázi. Stavba hráze byla prováděna firmou p. Pažout - byla započata 10.července 1933 a trvala do roku 1938. Stavba této hráze si vyžádala nákladu 21 000 000,-- Kč. Ještě v roce dostavění na podzim roku 1938 byla za velkých povodní přehrada naplněna a dokonce se značná část vody řítila přes přepady hráze. Při stavbě viaduktu, náhradních cest a hráze našlo práci mnoho nezaměstnaných lidí zdejších i přespolních.
Zároveň se stavbou viaduktu, silnic a hráze údolní přehrady byl prováděn výkup stavení a pozemků, které se měly zatopit. Celkem mělo být vytopeno 63 obytných budov. Kromě budovy školy, která byla přestavěna v roce 1880, mlýna a továrny na nábytek, 2 domů bývalých obchodů, 2 hostinců a 2 novějších budov to byly všechno již staré stavby, většinou dřevěné chalupy, některé již dosti sešlé. Někteří majitelé těchto stavení si po výkupu postavili nové domky nebo hospodářství na svých pozemcích, které nebyly zatopeny. Výstavba nových domků a hospodářských budov byla prováděna v letech 1935 až 1937 za dosti výhodných podmínek. Byl dostatek stavebního materiálu i pracovníků. Ale každý stavebník musel z části pokrýt náklad výpůjčkou, která byla splacena teprve v dalších letech.



ZAJÍMAVOSTI
VEJDOVY LÍPY
Mezi nejstarší stromy na Žambersku a okolí patří "Vejdovy lípy" v Pastvinách. Tito němí svědkové minulosti stály tu jíž při zrodu vesnice, neboť první historická zmínka o Pastvinách se datuje teprve od roku 1513 a stáří lip se odhaduje odborníky i podle starých záznamů na 700-800 let. Již po roce 1200 měli pasáci vrchností ze Žampachu na místě nynější usedlosti čp. 21 srub z neotesaných klád a zmíněné lípy označují prý dva rohy ohrady, do které na noc dobytek zaháněli. Třetí roh ohrady značí prý skupina tří lip Bouchalových při cestě k lesu "Sekýři", které prý vyrostli z kořene lípy původní. Někteří odborní znalci však tuto domněnku odmítají proto, že půdorys všech lip tvoří pravidelný trojúhelník. o čtvrté lípě a o čtvrtém rohu ohrady se neví.
Lípa malolistá na severní straně statku je 22 m vysoká, stále pěkná a živá. Mohutné uzlovité kořeny, připomínající vyvstalé žíly na rukou dřevorubce, dokazují, jak úporně se drží země, do které byla zasazena. Jen dutý kmen 4 m vysoký v objemu téměř 12 m měřící prozrazuje stáří lípy, které by podle krásně zelené doširoka rozložené koruny nikdo nečekal. Podle pověsti se vypráví, že v dávných dobách měl do dutiny zapadnouti malý pasáček tak nešťastně, že uvnitř zahynul a až po čase našli jeho zetlelou kostru. Dnes se do její dutiny s téměř dvoumetrovým průchodem vejde pohodlně stůl a čtyři židle. Dříve také sloužila za skladiště hospodářského nářadí. Ještě v padesátých letech tohoto století byla na jedné dolní jakoby rozpažené větvi umístěna deska s nápisem:

Lípa z doby založení českého státu. František Palacký:

"Kdykoli jsme vítězili, dálo se to pokaždé více převahou ducha nežli moci fysickou. a kdykoli jsme podlehli, býval tím vinen vždy nedostatek duchovní činnosti, mravní statečnosti a odvahy."
O této lípě bylo psáno v mnoha časopisech a vědeckých publikacích. byla často malována a bývalý spolek divadelních ochotníků "Chaloupka" v Pastvinách prodával pohlednice, kresby akad. malíře K. Rubeše. Od J. Krčmářové je výstižný dřevoryt ve vlastivědném popisu "Žambersko" od J. Štěcha z r. 1933.
Druhá lípa velkolistá na jižní straně statku činila dojem dvou lip blízko sebe zasazených. Byly to však jen dva vrchy jedné lípy, druhý kmen jenž je spojoval v jeden celek vyhnil a úplně se vytratil. Na jednom z nich visel obrázek sv. Václava a vypráví se, že pod ním sedávala hospodyně statku a oplakávala nešťastné manželství. o rodinné tragédii na tomto "gruntě" napsal Jožka Žamberský román "Drama na Vejdově statku v Pastvinách". Tato lípa byla zničena vichřicí 11.9.1978. Zbylá lípa je nejmohutnějším stromem ve východních Čechách.
Dnešním majitelem lip a čp. 21 je Věnceslava Jurenková, jehož tchán Josef Ježek koupil toto hospodářství na místo své stavbou pastvinské přehrady zaniklé usedlosti. Jeden z dřívějších majitelů z rodu Dolečků, kteří drželi dlouhá desetiletí "grunt" ve svém vlastnictví, rád chodíval do dolní hospody u řeky a když šel domů do kopce říkával: "Kdypak já na ten kopec vejda?". Tím získal přezdívku "Vejda" a takové pojmenování získaly lípy i dnešní nová část Pastvin zvaná "Na Vejdově", postavená v letech 1934 - 1937 vysídlenci ze zaniklých usedlostí při staré stavbě údolní přehrady.
Lípy byly v roce 1977 referátem kultury ONV v Ústí nad Orlicí a za spolupráce s orgány státní ochrany přírody a pracovníků komise Státní ochrany přírody odborně ošetřeny. Byl proveden průřez koruny, dutiny vyčištěny a konzervovány skalicí modrou a zakryty šindelovým krytem. Poté, co byly koruny staženy ocelovými lany, lípy byly připraveny čeliti zkáze dalších desetiletí a jako vzácná památka starých časů zachovány dalším pokolením.

MARIÁNSKÁ KAPLE NA VITANOVĚ
Byla postavena nákladem občanů Vitanovských roku 1874 - 1875. Nejvíce na stavbu přispěl a stavbu vedl Štěpán Štambaský z čp. 88, jehož portrét je umístěn na čestném místě kaple. Stavbu prováděl mistr zednický Antonín Jedlička ze Lhotky čp. 31. Dne 8. srpna 1875 byla kaple slavnostně vysvěcena Františkem Chaloupkou, oblíbeným vlasteneckým knězem a vynikajícím hudebníkem z Klášterce nad Orlicí. Od této doby, vždy na druhou srpnovou neděli, oslavují občané z Vítanova svojí pouť a ještě v době před druhou světovou válkou tam býval alespoň jeden krámek s cukrárnou a hračkami. Od roku 1939, kdy se začalo pochovávat na místní hřbitov se zde konají i smuteční obřady.

Líbí se Vám tyto stránky? (Oznámkujte je jako ve škole)

1 (38 | 39%)
2 (21 | 22%)
3 (14 | 14%)
4 (9 | 9%)
5 (16 | 16%)

Jaké je Vaše oblíbené lyžařské středisko v Orlických horách?

Orlické Záhoří (14 | 6%)
Nový Hrádek (15 | 7%)
Kamenec (11 | 5%)
Dobřany (12 | 5%)
České Petrovice (11 | 5%)
Čenkovice (12 | 5%)
Sedloňov (19 | 9%)
Zdobnice (17 | 8%)

Které roční období máte v Orlických horách nejraději?

Jaro (13 | 16%)
Léto (37 | 46%)
Podzim (16 | 20%)
Zima (15 | 18%)

Jak často navštěvujete Orlické hory?

1x - 2x ročně (11 | 16%)
3x - 4x ročně (6 | 8%)
5x - 6x ročně (6 | 8%)
7x - 8x ročně (2 | 3%)
9x - 10x ročně (3 | 4%)
Víckrát (11 | 16%)
Vůbec (6 | 8%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one