Mé jméno je Veronika a Orlické hory jako místo svého bydliště považuji za nejkrásnější na světě. Proto jsem se rozhodla vytvořit o nich web, který Vám, doufám, bude poučením i inspirací pro případnou návštěvu našich nádherných hor. Mé ICQ: 447-588-336.
Autorka stránek

Autorka stránek

Velká Deštná

Velká Deštná

Je tomu dávno. Již někdy před rokem 1280 stávala po obou stranách řeky roztroušená nízká roubená stavení různých velikostí. Krajina pokryta hustými lesy, a to od Chocně a Kostelce až ku Kladským horám. Držitelé tohoto zboží se střídali. Od Jana Kojala z Hněvína, který před svou smrtí v roce 1227 rozdal testamentem všechny své statky příbuzným a klášterům s tím, aby jich začali mýtiti a okopáváním vzdělávati.

Do té doby neozývá se z těchto krajin jediný las života. Celý tento nejvýchodnější cíp Čech tvořil župu neznámého jména. Držiteli byli Slavníkovci. Dějepisec Kosmas určuje její velikost na dvě pětiny Čech. Po vyhubení Slavníkovců to byli Vršovci, které stihl stejný osud. Po nich Hrabišovci, potom páni ze Švábenic a prodejem dostala se tato župa Otakaru II. Přemysl Otakar II. dal v těchto místech mýtiti lesy a na příhodných místech zakládati osady a hrady stavěti. Pak v roce 1361 nastupuje rod Žampachů se znakem lovecké trubky. V roce 1575 prodáno toto zboží včetně Klášterce s připojenými osadami Mikuláši z Bubna, držiteli panství Litického (Žambereckého), v kterémžto rodě zůstalo až do roku 1809, to je 234 let.

V témže roce toto panství odkupuje Veriant, hrabě Windischgrätz a prodal je v roce 1815 Johanu Parischovi, rodem Irčanu, který postavil v roce 1820 v Klášterci – Čiháku lovčí zámeček, v italském slohu. Byl to vlastník zámku Žamberk.

První zmínka o Klášterci, původním jménem Orlitz (Orlík) a Orlička, je zaznamenán ve veřejné listině, bulli papeže Boifáce VIII. ze dne 15. prosince 1295. Jiná zmínka je z "Formuláře" Tobiáše z Bechyně, ve které chválí úmysl postaviti zde v této krajině klášter. Datování těchto listin je mezi roky 1279 až 1290. Z toho je patrno, že Orlitz vznikla asi před rokem 1280.

Byla to ves třináctého století při řece Vysoké Orlici v kraji Král – Hradeckém na panství Žampašském založená. Šlo o dvě části, Orlík na vyšší části a v dolní Orlička. Jména Orlík a Orlička vyskytují se ještě ve veřejných listinách roku 1395. Přejmenování na Klášterec (Claustrellum – Klösterle) je patrné ze spisu Bienerberkt, kde uvádí, že je mnoho vsí v Čechách a na Moravě, jimž po dříve tam stávajících klášteřích pouze jméno zůstalo. Podobné místo nachází se v Král – Hradeckém kraji blíže hrabství kladského na řece Orlici v divokém údolí. To potvrzuje, že zde vskutku klášter, i když malý stával a podle něhož také je odvozen i název Klášterec, i když později s doznačením nad Vysokou Orlicí. Je pravděpodobné, že již v letech 1279 zde klášter stával. Jeho výstavba je vtěsnána mezi letopočty 1256 až 1279. K jeho užívání dochází s největší pravděpodobností v roce 1270. Šlo o malý klášter, spíše hradištního typu, a malé pevnosti. Poskytoval útulek pocestným procházející tehdy hlavní komunikací (stezkou) z východních Čech kolem dnes věkových líp (Vejdovy) v Pastvinách, kde se rozvětvovala na jednu stranu směrem na Nekoř přes Jablonné do Lanškrouna, navazující na Zemskou stezku a druhou stranu kolem tehdejšího hospodářství až ke klášteru (nynější kostel) a potom dále přes bahnité údolí a řeku a prudkými "vejmolami" až do Klodzka.

O předhistorickém osídlení Klášterce svědčí nálezy popelnic u kostelní zdi objevené v roce 1907, i jiných věcí, které však byly z neznalosti při kopání hrobů zničeny. V létě roku 1956 při výkopu u hřbitovní zdi byly objeveny základy hlavní zdi bývalého kláštera a pod omítkou kostela otvory po trámech. Potvrdilo se, že jednopatrová budova kláštera byla součástí kostela a zabírala s největší patrností většinu prostoru nynějšího hřbitova.

Klášteru patřilo území mezi Divokou a Tichou Orlicí od nynějšího Klášterce až k Mladkovu, se všemi osadami, jejich obyvateli, poli, lučinami, lesy, vodami a pustinami.

Stejně jako většina ostatních klášterů ani tento v době předhusitské již zdaleka neplnil náboženský úkol, pro který byly původně zřizovány. Kromě podpory feudalismu a kolonizace pohraničních území, měly význam i vojenský, zejména v postupu německých výbojů na východ Evropy.

Cyriaci, mnišský řád, jenž byl v těchto místech původcem výstavby kláštera, úzce spolupracovali s řádem německých křižáků. Do Čech je uvedl Přemysl Otakar II. ze svého tažení do Prus. V Praze jim v letech 1256 založili klášter a faru. Cyriaci se rozšířili po Čechách a po Polsku. Ve východních Čechách měli 4 kláštery a jeden z nich zde, v naší Orlitzi.

Protože později vystupovali nepřátelsky proti husitům ve spojení se slezskými knížaty, husité jejich kláštery v roce 1421 pobořili. Tak byl pobořen a vypálen i zdejší klášter. Cyriaci prchli z Čech do Polska. I když se do Čech opět několikráte vrátili, do našeho kraje již nepřišli. Později byl jejich řád zrušen.

V roce 1452 byl zpustlý kostel obnoven. Vzácnou památkou z té doby je kamenný základ hlavního oltáře, stůl, na němž jsou čtyři erby rodu Jiřího z Poděbrad. Kostel je jednou z nejstarších památek chráněných státem. Několikrát vyhořel a byl přestavován. Do roku 1881 byly věže kostela s baňatými kopulemi.

Cyriaci, původní obyvatelé kláštera, se zabývali rybářstvím. Na lukách za řekou (dnes od ZDŠ po Lhotku) měli velké vodní hospodářství. Byla to důmyslná soustava rybníků vzájemně propojených, kde pěstovali ryby. Je pravděpodobné, že dřívější chodby vedoucí z kláštera (dnes již žádné nejsou) sloužily jako pohodlný přístup k rybníkům po lávce přes řeku.

Pod strání u kláštera stávala malá kaplička. Vedle ní ze stráně vyvěral pramínek vody do kamenného koryta (stírky). Voda byla pokládána za zázračnou. Proč, to není známo.

Klášterec měl a má osady

Jednou z prvních a nejstarších byla Orlička, poblíž Petrovic, v údolí potoka Bublačky, osídlena až k řece Orlici. Vznikla současně s Kláštercem a k jejímu zničení došlo při husitských válkách v roce 1421.
Lhotka je nyní nejstarší osadou. Byla založena jako samostatná obec současně se vsí Orlík (Orlitz). V roce 1713 připojena ke Klášterci. Název byl odvozen od "Lhůty" stanovené k pokácení a vymýcení lesa, aby zde mohla být půda osídlena lidmi, kteří na ni hospodařili.
Zbudov jako osada vznikl až po roce 1543 na pozemcích "zbudoucích" z klášterního a kostelního majetku, kde si lidé začali stavět svá hospodářství. Pravděpodobně k největšímu rozvoji této osady dochází až v roce 1790.
Čihák tato osada vznikla listinou vydanou Františkem Adamem z Bubna z 22. dubna 1679 proto, že zde byl objeven pískovcový kámen a pro jeho dobývání bylo potřeba získat pracovní síly. Žili zde převážně kameníci se svými rodinami. Byli osvobozeni od robot a daní a svou prací v lomech zajišťovali kámen pro stavbu panských usedlostí. Název Čihák je odvozen od slova číhati na kupce, kteří v těchto místech přecházeli hranice se zbožím a nechtěli zaplatit clo.
Jedlina vznikla ve druhé polovině 18. století jako osada lesních dělníků určených k práci ve vrchostenských lesích. Její jméno vzniklo pravděpodobně od kdysi zde stojícího velkého jedlového lesa.

Počátek a vývoj školství v obci
Již od pradávna lidé toužili po poznání. V roce 1713 byla postavena první škola na místě dnešní farní budovy. Byla kamenná, přízemní, nikterak se mimo použitého materiálu nelišila od ostatních chalup.

V roce 1758 byla za kostelem, z části na základech bývalého kláštera, postavena druhá škola, dřevěná, roubená. Dnes je to dům č. 3, jehož stávající vzhled se jen málo liší od dřívější podoby. Byla zde jedna místnost – třída.

V roce 1919 již byla v naší obci založena měšťanská škola. Tím Klášterec daleko předběhl široké okolí, neboť tento vyšší stupeň ještě nikde na vesnici nebyl. Přes řadu potíží a pro zajištění narůstajících požadavků na rozšíření vyučování, jak v obecné, tak v měšťanské škole, byla postavena v roce 1923 a dána do užívání nová škola, dnešní ZDŠ.

Lyžování
Lyžování má v naší horské obci již dlouholetou tradici. Vybíráme ze vzpomínek Bohumila Kodytka (Hovada):

"První naše klukovské lyže byly z javoru od koláře Jireše, později z jasanu od mistra kolářského Fr. Koblížka. První vázání bylo z drátu, k botě upevněno motouzem nebo řemínkem. Postupně přišlo vázání pérové s bubínkem, pak řemenové s přezkou.
Na lyžích (skyjích) se jezdilo s jednou dlouho holí a technika jízdy se od dnešní velmi lišila. Hole se používalo i k brzdění z kopce – hlavně listonoš Musílek a Toman (Balcar) jinak nejezdili. V Klášterci dříve jezdil snad každý druhý, při tehdejších zimách to bez lyží prostě nešlo. Často byly pořádány závody v běhu a skoku na lyžích."


ZAJÍMAVOSTI
Nejstarší stezka

je z roku 1295. Dodnes používaná silnice kolem kostela směřující v jednom směru na "Kněžství" a k letitým lípám (Vejdovy), kde se část rozdvojila směrem dolů k řece Orlici na Nekoř (Bredůvku), Jablonné nad Orlicí a Lanškroun a druhá část směrem na Králův Hradec do východních Čech. Od kostela dolů pokračovala přes řeku brodem směrem na Čertovu skálu, na Jedlinu, do Mezilesí. Tato cesta byla později nahrazena novou spojující Klášterec s Petrovicemi. Po této stezce se vydala vojska Jana Žižky do naší vsi, kde byl v bojích se Slezany vypálen klášter a cyriaci v roce 1421 vyhnání.


Čertova skalka

(nesprávně nazývaná Čertovka) Nachází se téměř na vrcholu kopce zvedajícího se proti ZDŠ. Zde je jeden velký bludný balvan s řadou menších. Z dolní strany má výstupky v podobě schodů. Byl z něj krásný výhled na Klášterec. Na dolní straně velkého balvanu jsou čtyři mělčí prohlubně velmi blízko u sebe. Vypadají, jako by někdo do této hmoty vtlačil krátké, ale silné prsty. Staří lidé si nedokázali vysvětlit, jak se sem tato skalka dostala a když viděli zvláštní prohlubně jako po prstech, usoudili, že tento kámen a celou skalku sem přinesla nějaká nadpřirozená síla. Touto nadpřirozenou silou měl být čert, který na kameni zanechal otisky prstů. Od toho název Čertova skalka.


Lusthaus

Takto byl nazýván poslední výstavní zámeček, bývalá hájovna, nacházející se na cestě z Klášterce nad Orlicí k Pašerácké lávce. Zde před touto lávkou (lajcí) nachází se krásný lesní palouček. V těchto místech si postavil majitel Žambereckého panství, původem Irčan Parisch, roku 1820 lesní lovčí zámeček v empírovém slohu, který později sloužil za panskou hájovnu a to od roku 1850. Stál zde až do 27. března 1936, kdy vyhořel. Všeobecně se soudí, že požár založil zuřivý henlajnovec Taiber, aby zámeček nemohl být použit za opěrný bod naší armádě před II. světovou válkou.
Zámeček byl skvostem naší obce. Byly v něm uchovány odřezky oddeňku těch největších lesních velikánů, které tu během doby jeho trvání byly skáceny. V horečné době před II. světovou válkou ani v letech poválečných nebyl tento zámeček obnoven, a tak po něm zůstaly jen fotografie.


Nejstarší příjmení

která se uchovala dodnes jsou známá již od roku 1586. Jsou to Severin, Jireš, Kalous, Hovad, Ježek, Mlynář, Felcman, Jedlička a Stampasvský (dnes Štambaský). Pořadí je uvedeno podle nejstarších. Později se značně rozšířilo příjmení Dolečkové, které není kláštereckého původu a objevuje se poprvé v roce 1691. Ještě mladší jsou příjmení Toman a Kodytek.
V současné době je nejvíce příjmení Tomanových, Kalousových, Mlynářových, Ježkových, Severýnových. Nejméně se uchovala příjmení Hovad, Jireš, Jedlička a Felcman.

Líbí se Vám tyto stránky? (Oznámkujte je jako ve škole)

1 (39 | 40%)
2 (21 | 21%)
3 (14 | 14%)
4 (9 | 9%)
5 (16 | 16%)

Jaké je Vaše oblíbené lyžařské středisko v Orlických horách?

Orlické Záhoří (14 | 6%)
Nový Hrádek (15 | 7%)
Kamenec (11 | 5%)
Dobřany (12 | 5%)
České Petrovice (11 | 5%)
Čenkovice (12 | 5%)
Sedloňov (19 | 9%)
Zdobnice (17 | 8%)

Které roční období máte v Orlických horách nejraději?

Jaro (13 | 16%)
Léto (37 | 46%)
Podzim (16 | 20%)
Zima (15 | 18%)

Jak často navštěvujete Orlické hory?

1x - 2x ročně (11 | 16%)
3x - 4x ročně (6 | 8%)
5x - 6x ročně (6 | 8%)
7x - 8x ročně (2 | 3%)
9x - 10x ročně (3 | 4%)
Víckrát (11 | 16%)
Vůbec (6 | 8%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one