Mé jméno je Veronika a Orlické hory jako místo svého bydliště považuji za nejkrásnější na světě. Proto jsem se rozhodla vytvořit o nich web, který Vám, doufám, bude poučením i inspirací pro případnou návštěvu našich nádherných hor. Mé ICQ: 447-588-336.
Autorka stránek

Autorka stránek

Velká Deštná

Velká Deštná

HISTORIE MĚSTA

Území, na němž se rozkládá Jablonné nad Orlicí, bylo součástí původního pohraničního pralesa. Jeho osídlování v době kolonizace neprobíhalo živelně, ale řídilo se přírodními podmínkami, jež dávají poloze a půdorysu našich měst a vesnic podobný ráz.

Pro založení a výstavbu podhorských měst bylo zpravidla vybráno mírné návrší nad údolní nivou řeky či potoka, obvykle poblíž jejich soutoku z nejsnadnějšího přechodu broděním. Později se na těchto místech budovaly mosty. Údolí zpravidla určovala směr komunikací, nejprve stezek, později cest, silnic a nakonec i železnic. U soutoků vznikaly jejich křižovatky. Vlastní údolní niva, vystavená každoročním záplavám a při původní proměnlivosti vodních toků zamokřená, byla k osídlování a dopravě využita teprve později po různých úpravách.

A tak i Jablonné bylo založeno na ostrohu při soutoku potoka Orličky s Tichou Orlicí. Ostroh se sklání mírněji k Orličce, jejíž údolí se pod soutěskou v Hradiskách rozšiřuje a podle níž se také město původně jmenovalo Jablonné nad Orličkou. Rovněž údolí Tiché Orlice je podstatně širší než nad ústím Jamenského potoka proti proudu a mezi oběma velkými lomy pod městem. Tyto povrchové tvary jsou výsledkem výmolné činnosti hlavní řeky a jejich přítoků v různě odolných horninách, se kterými se ve městě a jeho okolí setkáváme.

Ve srovnání s ostatními městy ústeckého okresu má Jablonné polohu po několika stránkách rozmanitější, neboť leží na rozhraní několika geomorfologických celků a geologických útvarů, které právě zde prošly složitým vývojem.


Populační a hospodářský vývoj

Nejstarší údaj o počtu lidí žijících v Jablonném pochází z roku 1651, kdy se v Čechách uskutečnil soupis obyvatel podle víry sloužící k protireformačním opatřením. V 35 usedlostech tehdy žilo 139 lidí. K tomu je nutné přičíst děti do 10 let, které se v soupisu neuváděly. Vzhledem k útrapám způsobeným třicetiletou válkou jich však zřejmě bylo málo.

Berní rula, pořízená o tři roky později, uvádí již 43 usedlostí, z nichž 17 drželi majetnější sousedi, 9 jich náleželo chalupníkům a zbývající usedlosti vlastnili drobní držitelé půdy zvaní zahradníci.

O jedno století později, podle tereziánského katastru z roku 1774, mělo Jablonné 51 popisných čísel. K významnému růstu městečka došlo v následujících letech, neboť údaje z roku 1789 mluví už o 90 staveních. Možno soudit, že v nich žilo na 500 lidí. Změny v počtu obyvatel úzce souvisely s hospodářským vývojem. Od 15. do počátku 17. století městečko prožívalo období rozkvětu.

Vrchnost měla zájem na rozvoji řemesel a obchodu, o čemž svědčí jednak listina Vratislava z Pernštejna z roku 1580 zaručující jablonským konání dvou ročních trhů a týdenních trhů každý čtvrtek, jakož i list držitele panství z května 1619 vyzývající jablonské představené, aby "dobrými řemeslníky město osazovali". Vratislavova listina navíc přiznala městečku vybírat mýto na opravu cest a mostu.

Stejně jako v celé zemi i v Jablonném zasáhla do hospodářských poměrů velmi nepříznivě třicetiletá válka. Na rozdíl od jiných míst si však městečko uchovalo poměrně značný obecní majetek, což umožnilo již tři desetiletí po válce vybudovat nákladné stavby.

Až do poloviny 19. století mělo Jablonné ráz malého poddanského městečka. Většinu jeho obyvatel tvořili drobní řemeslníci, kteří současně hospodařili na nevelké výměře půdy. Postupně se osídlovala i bažinatá část u Orličkovského potoka, která dostala název "Benátky".

Jablonští řemeslníci se sdružovali v cechy. Z období 1650 až 1700 se zachovaly pečeti čtyř cechů.

Velmi dobrou pověst měli zvláště jablonští ševci. Jejich kvalitní boty byly vyhledávaným zbožím na jarmarcích po širokém okolí, až do první světové války. Kůži jim dodávali místní koželuhové, kteří při jejím vydělávání používali tříslo získávané drcením smrkové kůry ve valchách.

Jako v celé oblasti i v našem městě bylo dříve rozšířeno domácí tkalcovství. Kolem roku 1831 se v Jablonném a širokém okolí pěstovalo mnoho lnu. Tato textilní surovina se upravovala v pazderně. Po úpadku lnářství byl objekt v roce 1908 zlikvidován. Nástup tovární textilní výroby ve 2. polovině 19. století znamenal konec domácího tkalcovství. Na přelomu 19. a 20. století došlo za podpory vlády k pokusům oživit pěstování a zpracování lnu. Pokus o vzkříšení lnářství neuspěl.

Koncem 90. let minulého století se tu rozvíjí klihařství, kartáčnictví, knoflíkářství a výroba paramentů.


ŘEMESLA
Klihařství

Výrobu klihu zavedl v Jablonném nad Orlicí už v roce 1810 jirchář a koželuh Čemr, který se přistěhoval ze Zábřehu. V zimě se věnoval svému původnímu řemeslu, v létě vařil se svými šesti dětmi klih, který potom sušil na slunci. Ve větším množství se začal klih vyrábět od roku 1860 a od 90. let bylo v městečku v provozu několik továrniček a drobných výroben. Toto výrobní odvětví v Jablonném zaniklo po druhé světové válce.



Kartáčnictví

Vznik kartáčnictví úzce souvisel s domácím tkalcovstvím. Šlichtování osnov se provádělo s pomocí šlichtovaček opatřených dlouhými kartáči ze zesmolených štětin ve faktorství v Červené Vodě. Drahé kartáče byly dodávány až z Vídně. Jamenský chalupník a tkadlec Dominik Filip se v roce 1844 při odvádění zboží v Karlově naučil u jednoho smolaře opravovat opotřebené šlichtovací kartáče. Začal je potom opravovat i jamenským tkalcům, když si pořídili vlastní šlichtovačky. Potřebné štětiny i smolu kupoval od ševců a vypadané "štětinové panenky" znovu zasmoloval. Nakonec se s úspěchem pokusil sám vyrobit celou šlichtovačku. Kartáče se naučili zhotovovat i další vesničané, a tak se v Jamném nad Orlicí i okolí začalo rozvíjet kartáčnictví.
Syn Dominika Filipa, František, najal v Jablonném dvě chalupy, v nichž začal vyrábět kartáče a různé druhy štětek. Od roku 1866 byla část výrobků expedována do zahraničí. Produkce dále rostla a v Jablonném tak vznikla první továrna na kartáčnické zboží v tehdejším Rakousko - Uhersku. Obživu lidem poskytovalo i domácké natahování kartáčů.



Knoflikářství

Výroba nitěných knoflíků a pro ně potřebných kroužků se v našem městě datuje již od poloviny 19. století. Kroužky se původně zhotovovaly z mosazných drátků, které se spojovaly letováním. Strojní výroba knoflíků byla zavedena před první světovou válkou. Nadále však zůstala značně rozšířena i domácká výroba, přesto, že poskytovala velmi skromný výdělek.



Výroba paramentů

Poměrně starou tradici má v Jablonném zhotovování paramentů. Zasloužila se o to rodina Neškudlova mající úzký vztah k místnímu kostelu. Vlastnila dům č. 86. Jeho majitel ve 2. polovině 17. století byl zádušníkem, další podle zápisu k roku 1706 krejčím a současně i kostelníkem. Začal opravovat bohoslužebná roucha a později získal před první světovou válkou titul "c. k. dodavatel kostelních paramentů". Další paramentářský závod náležející Ignáci V. Neškudlovi existoval v domě č. 89. Měl obchodní spojení s několika zeměmi.


DOPRAVA
Silnice

V roce 1838 - 30. dubna byla inženýrem Josefem Bachem vyměřována přes Jablonné nad Orlicí moravsko - haličská silnice. Propachtování parcel začalo 1. března a 3. prosince 1838 byl tento úsek silnice kolaudován. Mýto se vybíralo při vjezdu na náměstí. V roce 1886 bylo městskou radou usneseno, že vybírání silničního mýta bude přeloženo k mostu. Ten byl dokončen v roce 1841 a slavnostně otevřen v roce 1843.


Železnice

Prusko - rakouská mírová smlouva předpokládala i rozšíření vzájemných hospodářských styků. K nim mělo přispět vybudování železniční tratě Hradec Králové - Lichkov - Hanušovice - Šumperk s odbočkou do Kladska. Trať vedoucí přes Jablonné se začala stavět 10. března 1872. Stavbu prováděla firma bratří Jungů z Württemberska.
Mírná zima 1872 - 1873 umožnila pokračovat v práci bez přerušení, a tak první vlak na jablonské nádraží přijel z Dolní Lipky už 19. prosince 1873 ve 13. hodin. Pokračoval v jízdě na Kyšperk (nyní Letohrad), Žamberk, Hradec Králové a do Prahy. Slavnostní otevření tratě se uskutečnil 10. ledna 1874.




ROZVOJ KULTURNÍHO ŽIVOTA
Jablonné nad Orlicí žilo odedávna bohatým kulturním životem. Záznamy mluví o literátském bratrstvu již v 17. stol., o pěveckém sboru v roce 1865 a založení zpěváckého spolku "Orlice" v roce 1868. Dechová hudba je doložena k roku 1874 a ochotníci hráli divadelní představení dlouho před rokem 1890.
Na bohatou kulturní činností - i meziválečnou - navázalo období poválečné.
Divadelní ochotníci pokračovali v tradičním uvádění operet a činoher až do roku 1964, kdy tato činnost ustala a nebyla již obnovena. V té době zanikl také po válce vytvořený folklorní soubor a pěvecký sbor "Orličan".
Dětský sborový zpěv má v našem městě rovněž svou tradici. První písemná zmínka je z roku 1890, kdy školní sbor zpíval při pokládání základního kamene pro stavbu školy.
Kvalitní sbor také účinkoval ve válečných letech 1941-1945. Vedl jej učitel Josef Hubálek.
V roce 1946 založil učitel Josef Stránský dětský pěvecký sbor, který od té doby pod názvem Podorlický pěvecký sbor za vedení učitele Jaroslava Keprty je trvalou součástí kulturního života ve městě. Během 55 leté činnosti prošlo sborem na 1700 zpěváků, zazpívalo na 900 skladeb, sborů, písní a větších děl ve více než 120 místech v naší republice i zahraničí, v rozhlase i televizi. Sbor získal řadu cen na celostátních a krajských soutěžích, vyznamenání okresu, kraje i ministra kultury.
Neodmyslitelná pro naše město je dechová hudba. I přes celkově nepříznivé podmínky v tomto žánru působí v našem městě dlouhou dobu dechová hudba složená z jablonských muzikantů.
Vzácným jevem je čtyřicetičlenná Mládežnická dechová hudba založená v roce 1973.



SLAVNÍ RODÁCI
Petr Figulus Jablonský

Narozený roku 1619 se stal za pobytu J. A. Komenského v Brandýse nad Orlicí jeho žákem a později s ním odešel do polského Lešna. Dostalo se mu vzdělání na několika evropských univerzitách a 19.září 1649 se oženil s druhorozenou dcerou Komenského Alžbětou. Později, roku 1662, byl zvolen biskupem Jednoty bratrské. Zemřel ve věku 51 let v roce 1670, tedy v témže roce jako J. A. Komenský.


Prof. Dominik Filip
Středoškolský profesor, narodil se roku 1879 v Jičíně. Ještě než začal chodit do školy, vrátil se se svými rodiči do Jamného nad Orlicí, do hor pod Suchým vrchem, kde měl rod Filipů staleté kořeny. Již jako malý chlapec vydržel sedět celé hodiny v otcově kartáčnické dílně a poslouchat vyprávěné příběhy. Po studiích svůj život zasvětil Orlickému podhůří a věnoval mu hodně ze své tvorby. Příběhy zpracoval ve svých knihách a sebral velké množství místních pověstí. Zemřel v roce 1946.


Arm. generál Ludvík Krejčí
V letech 1933 - 1938 byl náčelníkem generálního štábu čs. armády, v zářijových dnech 1938 hlavním velitelem operujících armád. Narodil se roku 1890 v Tuřanech u Brna. Po kapitulaci a odchodu z armády se odstěhoval do Jablonného nad Orlicí k rodičům své ženy. Zde přečkal okupaci a další roky jako řadový občan. Zemřel v roce 1972.


SPOLKY
Tělovýchovná jednota
Rodinné centrum Jablíčko http://www.rcjablicko.estranky.cz/
Český kynologický svaz http://tlapky.7x.cz



PARTNERSKÁ MĚSTA
Hinwil (Švýcarsko)
Seehausen (Německo)
Stockerau (Rakousko) - oficiální partnerská smlouva není podepsána, existuje však úzká spolupráce mezi hasičskými spolky.

Líbí se Vám tyto stránky? (Oznámkujte je jako ve škole)

1 (38 | 39%)
2 (21 | 22%)
3 (14 | 14%)
4 (9 | 9%)
5 (16 | 16%)

Jaké je Vaše oblíbené lyžařské středisko v Orlických horách?

Orlické Záhoří (14 | 6%)
Nový Hrádek (15 | 7%)
Kamenec (11 | 5%)
Dobřany (12 | 5%)
České Petrovice (11 | 5%)
Čenkovice (12 | 5%)
Sedloňov (19 | 9%)
Zdobnice (17 | 8%)

Které roční období máte v Orlických horách nejraději?

Jaro (13 | 16%)
Léto (37 | 46%)
Podzim (16 | 20%)
Zima (15 | 18%)

Jak často navštěvujete Orlické hory?

1x - 2x ročně (11 | 16%)
3x - 4x ročně (6 | 8%)
5x - 6x ročně (6 | 8%)
7x - 8x ročně (2 | 3%)
9x - 10x ročně (3 | 4%)
Víckrát (11 | 16%)
Vůbec (6 | 8%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one