Mé jméno je Veronika a Orlické hory jako místo svého bydliště považuji za nejkrásnější na světě. Proto jsem se rozhodla vytvořit o nich web, který Vám, doufám, bude poučením i inspirací pro případnou návštěvu našich nádherných hor. Mé ICQ: 447-588-336.
Autorka stránek

Autorka stránek

Velká Deštná

Velká Deštná

V Dolanech (mezi Mladkovem a Celným) žil bohatý sedlák, který měl ženu a ta byla velká čarodějnice. Dlouho to sice o ní nevěděli, ale všem bylo nápadné, jak tento statek neobyčejně vzkvétal, jak se tam daří všemu, na co jen sáhnou, dobytek měli radost pohledět a v přístěnku truhlici plnou žlutých tolarů. A sedlákova žena krev a mléko, kypěla zdravím, postavu měla ztepilou, chůzi vznešenou jako kněžna. No krátce, sedlákovi ji kde kdo záviděl. Kdyby jen však tušili, co se za tím vším skrývá! Kdyby věděli, jak je zběhlá ve všech kouzlech a očarováních, jak dovede krávy očarovat, že dojí jen krev a žluč, onemocní neznámou chorobou, chřadne a chřadne, až zahyne.

Největším tajemstvím a selčiným kouzlem byla očarovaná ohlávka, kterou jakmile vložila někomu na krk, stal se koněm. A toto tajemství nejen žárlivě střežila, aby se je nikdo nedověděl, ale také plně využívala ke svému prospěchu.

Sloužil u ní mladý pasáček, který spával ve stáji. K tomu každou noc o půlnoci přistupovala, ve spánku mu hodila na krk ohlávku a chlapec se proměnil v koně. Hned ho zapřáhla do pluhu a do rána s ním orala.

Nebylo proto divu, že pasáček byl denně ospalý, unavený, hubnul a ztrácel se vůčihledě. Zatím co se ostatní chasa po večerech veselila, dováděla a skotačila s děvčaty, pacholíček nejraději vyhledával samotu, ubíral se záhy na svoje lůžko, aby si odpočinul. Vpravdě ani on sám nevěděl, co se to s ním vlastně děje. Chase bylo jeho chování nápadné, zvláště to, že neměl o nic zájem, že se v práci potácel jako mátoha, že se na nikoho neusmál, ba ani na děvečku, která si ho oblíbila a ráda by se s ním pobavila. Nic naplat, chodil jako bezduchý.

To se zvláště nelíbilo čeledínovi, který rovněž u sedláka sloužil. Pátral potom, jak by přišel záhadnému chování pasáčka na kloub. Dlouho se nic nemohl dověděti, až pak najednou mu posloužila náhoda.

Jednou se zdržel v hospodě, kde se napil dobrého piva a když přišel domů, toužil svou veselou náladu s někým sdílet. Šel se tedy podívat za pasáčkem do chléva. Když překročil práh, bylo mu divné, že se uvnitř svítí. Vklouzl tedy opatrně dovnitř a pomaličku se přibližoval k pasáčkovu chudému lůžku. A co vidí! Nad pasákem se skláněla selka s ohlávkou v ruce, hodila mu ji na krk a tu chvíli se z něho stal kůň. Čeledín se velice ulekl, schoval se za otýpku slámy, aby ho selka nespatřila. Ta vyvedla koně ven, zapřáhla do vozu, na němž byl připraven pluh a hajdy ze vrat. Čeledín je potají sledoval a záhy se dověděl celou pravdu. Na poli zapřáhla selka koně do pluhu a orala s ním až do svítání. Jakmile se začal východ rdít vycházejícím sluncem, zapřáhla opět koně do vozu a vrátila se domů. Selka zavedla koně do stáje, sejmula ohlávku a z koně se stal opět pasáček.

Teď věděl čeledín všechno. Selka je čarodějnice. Dlouho přemýšlel o tom, jak by na ni vyzrál a odhalil. Čeledín byl však hlava otevřená a výlupek všemi mastmi mazaný. Jakoby nic vyzval jednou pasáčka, aby si šel lehnout na jeho místo v přístodůlku, on že přespí v chlévě. Vymluvil se, že by se rád pozdržel v hospodě a že by byl nerad, aby druhé v přístodůlku v noci rušil. Ujednáno, uděláno! Pasáček si lehl v přístodůlku a čeledín putoval na noc do chléva. Ulehl na lůžko, dělal jako když spí, ale zatím byl na všechno dobře připraven. O půlnoci vrzla téměř neslyšně vrátka u chléva a dovnitř se opatrně vkrádala selka se světlem a ohlávkou v ruce. Světlo postavila zkraje a po špičkách se plížila k pasáčkově posteli. Netušila, že tam je dnes čeledín. V okamžiku, když chtěla domnělému pasáčkovi vhodit ohlávku na krk, čeledín rychle vyskočil a než se selka vzpamatovala z leknutí, vyrval jí ohlávku a nasadil na krk. A hle, ze selky se stala krásná kobyla. Nemeškal, vyvedl ji ven, zapřáhl do vozu a hajdy na pole. Tam kobylu zapřáhl do pluhu a oral. Vesele si přitom pohvizdoval, nešetřil nikterak ranami a milé kobylce nedal ani vydechnouti.

Ráno je na dvoře boží dopuštění. Hospodář hledá hospodyni, ale ta není nikde k nalezení. Zmizela a s ní i čeledín. Sedlák se domýšlel už toho nejhoršího, běhal jako bezhlavý, huboval čeleď, když v tom najednou se otevřou vrata, do dvora vchází čeledín a za ohlávku vede krásnou, čerstvě okovanou kobylu. Všichni se diví, kde k ní přišel, co je to za kobylu, vždyť takovou na statku nikdy neměli. Ale čeledín nic. Mlčí, kobylku poplacuje a z ničehonic jí sejme ohlávku. A všichni vzkřikli údivem! Místo kobyly stojí před nimi jejich selka, ale kdyby jenom to – selka je na všech čtyřech okovaná!

Líbí se Vám tyto stránky? (Oznámkujte je jako ve škole)

1 (39 | 40%)
2 (21 | 21%)
3 (14 | 14%)
4 (9 | 9%)
5 (16 | 16%)

Jaké je Vaše oblíbené lyžařské středisko v Orlických horách?

Orlické Záhoří (14 | 6%)
Nový Hrádek (15 | 7%)
Kamenec (11 | 5%)
Dobřany (12 | 5%)
České Petrovice (11 | 5%)
Čenkovice (12 | 5%)
Sedloňov (19 | 9%)
Zdobnice (17 | 8%)

Které roční období máte v Orlických horách nejraději?

Jaro (13 | 16%)
Léto (37 | 46%)
Podzim (16 | 20%)
Zima (15 | 18%)

Jak často navštěvujete Orlické hory?

1x - 2x ročně (11 | 16%)
3x - 4x ročně (6 | 8%)
5x - 6x ročně (6 | 8%)
7x - 8x ročně (2 | 3%)
9x - 10x ročně (3 | 4%)
Víckrát (11 | 16%)
Vůbec (6 | 8%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one