Mé jméno je Veronika a Orlické hory jako místo svého bydliště považuji za nejkrásnější na světě. Proto jsem se rozhodla vytvořit o nich web, který Vám, doufám, bude poučením i inspirací pro případnou návštěvu našich nádherných hor. Mé ICQ: 447-588-336.
Autorka stránek

Autorka stránek

Velká Deštná

Velká Deštná

Mnoho let uplynulo do té doby, co se šenkýř Bergman zachránil před vlky. Lidé už na příhodu pomalu zapomínali a zůstal po ní jen ten kamenný kříž. Událost se omílala při draní peří, při přástkách, kde se sedávalo v nízkých světničkách zachumelených horských chaloupek.

Najednou se začaly kolem Bergmanova kříže šířit podivné zvěsti. Zpočátku jen tak nesměle proskakovaly, ale později pronikaly víc a víc mezi lidi a najednou se začali lidé Bergmanovu kříži vyhýbati, zejména v noci. Kdo nemusel, tak tudy nechodil a když ho už cesta kolem vedla, nadcházel si obloukem a ubíhal, nedívaje se vpravo ani vlevo. Staří dokonce radili, že je dobře s sebou nositi růženec, svěcenou vodu nebo křídu. U Bergmanova kříže se zjevoval o půlnoci bezhlavý jezdec. Vynořil se náhle tiše z lesa, na neokovaném koni klusal ke kříži a potom zmizel, neznámo kam. A co na tom zjevení bylo nejhrůznější – svoji hlavu se nesl v podpaždí.Tyto zvěsti se šířily jako bleskem. U některých vyvolaly úsměvy, mnozí se potají pokřižovali a jiní zase o nich neradi poslouchali. Našli se i ti, kteří tomu nevěřili, ale byli i takoví, kteří se dušovali, že ho sami spatřili. A tak také jednou přišla řeč na bezhlavého jezdce v hospodě na Celném. Když se sedí kolem vyhřátých kamen při sklence dobrého pití v družné zábavě, stoupá do hlavy taková neohroženost, že se hrdinské činy sypou jako z rukávu. A tak se každý kasal, jak on by s takovým strašidlem zatočil. Slovo vedl chalupník z Lichkova, který byl v Celném na návštěvě. Když mu vyprávěli o bezhlavém jezdci od Bergmanova kříže, popadal se smíchy za břicho. Domácím nešly jeho nabubřelé řeči pod fousy, krotili ho, varovali, že není radno tropiti si žerty z takových věcí, ale ten víc byl sebevědomější a tím ze sebe dělal většího hrdinu. Aby všem ukázal, že se nebojí, uzavřel sázku, že se dnes o půlnoci vypraví k Bergmanovu kříži a že se bezhlavému strašidlu podívá na zuby. To už byla závažná věc! Jedni ho zrazovali od tohoto úmyslu, jiní ho naopak popichovali. Náš chalupníček se jenom smál a smál, popíjel a dodával si kuráže. Sázka ale byla uzavřena, nebojsa se ozbrojil rostlou sukovicí a po jedenácté vyrazil do tmy.

Neohroženě vykročil vpřed. Noc byla krásná, hvězdnatá a na cestu mu svítil měsíc. Prozpěvoval si po cestě a ani se nenadál a byl na místě. Poněvadž do půlnoci bylo ještě dlouho, usedl pod kříž, pro ukrácení chvíle si zapálil fajfku a čekal. Sice trochu ochladl, zaražen jsa tichem, které se kolem něho rozprostřelo, a na mysl se mu začalo vtírat, co kdyby přeci na tom něco pravdy bylo. Vzápětí však tyto myšlenky zahnal a polohlasem huboval na svou slabost.

Kdesi v Mladkově troubil ponocný půlnoc. Rychle vstal, zbystřil sluch a počítal táhlé zvuky trouby. Půlnoc byla odtroubena, rozhlíží se kolem sebe, ale bezhlavý jezdec nikde. Už se chtěl dát do hlasitého smíchu, když tu najednou – slyš! Po stezníku od lesa míří ke kříži jakýsi velký stín. Plouží se zvolna, bezhlučně a chalupníček zdálky rozeznává koně a na něm postavu. Rázem zvážněl, zůstal jako přikovaný, jenom sukovici pevněji stiskl. Ani vydechnou nemohl, jak najednou na něho padla jakási tíseň. V poslední chvíli chtěl utéci, ale za žádnou moc se nemohl hnouti z místa. Jakoby tam byl přikován. Jezdec se zatím tiše přibližoval a náš chalupník s hrůzou rozpoznává strašidelné zjevení. Věru malá dušička se v něm chvěla! Na koni skutečně sedí oděnec bez hlavy, kterou si nese v podpaždí. Krve by se nedořezal na ubohém chalupníkovi, jemuž se začala třást kolena a jektaly zuby. Když ho zjevení míjelo, stačil ze sebe, hrůzou celý zpocený, vykoktati: "Dej vám Pán Bůh dobrý večer."

Jezdec se zastavil a pravil: "Dobře jsi učinil, žes mě pozdravil, jinak bych ti hlavu utrhl!" Jak se zjevil, tak náhle tiše zmizel směrem k panskému dvoru. Chalupník se dlouho nemohl ze svého leknutí vzpamatovati. Stál jako zařezaný, bál se pohnouti a vytřeštěně se dívá v místa, kde jezdec zmizel. Pak se vzpamatoval a neohlížeje se napravo ani nalevo, pelášil zpět ke vsi, cestou necestou. Vysílen doběhl k hospodě a celou vahou padl na dveře. Uvnitř uslyšeli ránu a otevřeli. Vpadl dovnitř, celý sinalý a slova z něho nemohli dostati. Teprve druhý den cosi nesouvisle blábolil, ale rozumět tomu pořádně nebylo. Po delší době, když už přišel úplně k sobě prohlásil, že za žádnou cenu na světě už ho nikdo nedostane, aby šel v noci kolem Bergmanova kříže.

Líbí se Vám tyto stránky? (Oznámkujte je jako ve škole)

1 (38 | 39%)
2 (21 | 22%)
3 (14 | 14%)
4 (9 | 9%)
5 (16 | 16%)

Jaké je Vaše oblíbené lyžařské středisko v Orlických horách?

Orlické Záhoří (14 | 6%)
Nový Hrádek (15 | 7%)
Kamenec (11 | 5%)
Dobřany (12 | 5%)
České Petrovice (11 | 5%)
Čenkovice (12 | 5%)
Sedloňov (19 | 9%)
Zdobnice (17 | 8%)

Které roční období máte v Orlických horách nejraději?

Jaro (13 | 16%)
Léto (37 | 46%)
Podzim (16 | 20%)
Zima (15 | 18%)

Jak často navštěvujete Orlické hory?

1x - 2x ročně (11 | 16%)
3x - 4x ročně (6 | 8%)
5x - 6x ročně (6 | 8%)
7x - 8x ročně (2 | 3%)
9x - 10x ročně (3 | 4%)
Víckrát (11 | 16%)
Vůbec (6 | 8%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one